Autor: Kristýna Fadrhonc

Život média není nic, co byste si mohli naplánovat, ani něco, co se dá naučit v kurzu. Tuto schopnost, nebo spíše dar, jsem si nevybrala. Ona si vybrala mne. Je to spíš jako být neustále naladěný na vlnu, kterou většina lidí neslyší a často o ní ani nechce vědět. Obrazy, hlasy, pocity, vjemy, které přicházejí odkudsi mimo náš běžný smyslový svět… To vše je mým každodenním chlebem.

A musím říct, že občas je to trochu na obtíž. Vnímat duše, které jsou neustále kolem vás… Někdy na vás mluví jedna přes druhou a musíte je doslova okřiknout. Ale jindy se s nimi i upřímně zasmějete.

Jako třeba naposledy s Honzou.

Honza zemřel ve svých třiatřiceti letech při autonehodě. Nejprve si vůbec neuvědomil, že je mrtvý. Bloudil mezi světy. Až jednou narazil na mě a doslova se na mě „pověsil“.

Poprvé jsem Honzu zaznamenala cestou z práce. Šla jsem přes město, když jsem ucítila zvláštní přítomnost. Neznámý energetický otisk, který se mě držel jako stín. Nejspíš by ho člověk nevnímal, ale já ho cítila naprosto jasně. Nejdřív jsem tomu nevěnovala moc pozornosti, podobné „přílepky“ nejsou výjimečné. Ale Honza se pustit nechtěl.

Kam jsem šla já, tam šel i on. Jeho přítomnost nebyla nijak silná, spíš taková dotěrná. Nemluvil. Jen tiše následoval každý můj krok.

Když jsem ten den už podruhé šlapala do kopce směrem k ústavu, jeho přítomnost mě začala opravdu štvát. Fyzicky jsem byla unavená, energeticky vyčerpaná. A tak jsem si trochu od plic, ale v žertu, povzdechla:
„Nebolí tě nohy? Pořád se za mnou táhneš.“

A v tu chvíli, jako kdyby někdo rozsvítil, se ozvala jeho odpověď, jasná, rychlá a naprosto bezprostřední:
„Jaké nohy? Vždyť žádné nemám!“

A v tu chvíli jsme se oba rozesmáli. Pokud mě někdo zrovna pozoroval, musel si ťukat na čelo, šla jsem do kopce, funěla a smála se od ucha k uchu. Bylo to tak absurdní, až krásné.  Honza mě tím svým vtípkem docela odrovnal. A vlastně to ani nebyl vtip. O nohy skutečně přišel při nehodě. A protože nevěděl, že zemřel, prošvihl svou bránu na onen svět. Jeho duše tady uvízla.

Měl ale svým způsobem štěstí, potkal mě. A já ten večer cítila, že přišel čas mu pomoct odejít. Připravila jsem se, ztišila mysl a vstoupila do meditativního stavu. S pomocí mých průvodců jsem ho vyprovodila do světla, do jeho domova. Honza byl klidný. Už nemluvil, jen čekal. Když se brána otevřela, poprvé jsem vnímala jeho radost. Klid. Smíření. Rozloučil se beze slov. A zmizel.

Odvádění duší je krásné, ale také náročné. Někdy vás duše žádají trpělivě a pokorně. Jindy jsou tak neodbytné, že vám nedají pokoj, dokud jim nepomůžete. Ale vždy je třeba chránit sebe – své tělo, své hranice, svou životní sílu. Nemohu vydávat energii kdykoli, kdekoliv a pro kohokoliv. Nejsem pokaždé v takové kondici, abych si mohla výdej dovolit. Proto jsem si hlavně v začátcích musela dávat na svou energii pozor.

Možná se to někomu může zdát chladné nebo arogantní, ale je naprosto nezbytné chránit sebe, své hranice a svou energii. Není možné vydávat energii kdekoliv a kdykoliv. Člověk by se úplně vyčerpal.

Energii je třeba rozdávat pouze tehdy, když jí máme dost. Rozdávat ji z přebytku. Pokud ji rozdáváme dlouhodobě „na dluh“, čeká nás jen jedno, vyhoření. A to opravdu není ta správná cesta. Tudy se nevydávejte.

Zažíváte ve svém domově pocity náhlého neklidu, studeného průvanu, zvláštních zvuků, změn nálad nebo problémů se spánkem. Možná se necítíte ve svém prostoru doma nebo zcela sami. Nejvíce jsou na toto citlivé malé děti. V noci se budí s brekem a nejsou k utišení. Po chvilce spánku začíná pláč nanovo, bez zjevného důvodu. Zmateně něco pozorují. Nedokáží přesně říct co se děje, ale ukazují do prázdného místa a bojí se.

Přítomnost duše v domě není tak vzácná, jak by se mohlo zdát. Často se jedná o bloudící duše, které se z nějakého důvodu nedokázaly plně odpoutat od hmotného světa. Nejsou být nutně „zlé“, jak nám podsouvají ve filmech. Často hledají pomoc, pochopení, nebo se jen ztratily. Přesto může jejich přítomnost silně ovlivnit atmosféru místa, psychiku obyvatel i fyzické zdraví.

Jak poznám, že se tedy něco skutečně děje?

Duše nebo cizí energie často zanechávají stopy, které se mohou projevovat jako:

• náhlá úzkost nebo strach bez příčiny,
• pocity tíhy, napětí, nebo zneklidnění v určitých místnostech,
• problémy se spánkem, časté buzení ve stejnou hodinu,
• ztráta energie, deprese nebo výkyvy nálad,
• pocit, že něco sleduje nebo je přítomno,
• elektronické poruchy, změny teploty, pohyb stínů.

Je důležité věřit svým pocitům. Intuice je často nejpřesnější radar.

Je to moje, nebo cizí?

Velký problém může být i to, jakého původu jsou paranormální jevy, které se u vás doma dějí. Někdy je velmi těžké rozlišit, zda daná úzkost či emoce, která přijde, je skutečně vaše. Základem je naučit se rozlišovat mezi vlastními emocemi a těmi, které přicházejí zvenčí. Pojďme se podívat na to, co by vám mohlo pomoci.

1. Úzkost přichází náhle

Cítíte se v pohodě, a pak vás zavalí vlna neklidu nebo strachu? Může jít o kontakt s cizím energetickým polem.

2. Pocit odpojení nebo dezorientace

Cítíte se „mimo tělo“, nesoustředíte se, něco je jinak. I to je častý projev přítomnosti jiného vědomí.

3. Úleva při změně místa

Pokud odejdete z místnosti nebo jdete ven a stav se zlepší, není problém ve vás – ale v prostoru.

4. Noc jako spouštěč

Duše bývají aktivnější v noci, kdy je vědomí oslabeno. Časté buzení mezi 3:00–4:00 je velmi častý symptom.

5. Pomáhá návrat k sobě

Pokud vám rychle pomůže dech, světlo, uzemnění nebo vědomá práce se záměrem, šlo pravděpodobně o cizí energii, která nebyla zakořeněná ve vašem systému.

Co dělat, když cítím cizí energii?

1. Zastav se a zeptej se: „Je to moje?“

Tato jednoduchá otázka často přinese odpověď. Důvěřujte prvnímu pocitu.

2. Vědomé nastavení hranic

Pokud nečekaně pocítíte cizí energii, která se projeví například úzkostí, není nic jednodušší, než se proti ní vymezit. Toto je velmi účinné řešení. Stačí si uvědomit své tělo a razantně prohlásit: „Ať jsi kdo jsi, opusť můj energetické pole.“

Naše těla nejsou tvořena jen tím, co je vidět. Nejsou to jen kost, svaly a kůže. Kolem každého z nás je pole energie, které když je narušeno cizí energií, reaguje na to i naše tělo. Projev může být náhlá zima, bušení srdce, slabost a úzkost. Že to není zdravotní problém poznáte tak, že všechny příznaky zmizí, když odejdete stranou.

3. Zeměnění a péče o tělo

Pohyb, hluboký dech, dotek přírody, sprcha – tělo je nejrychlejší cesta zpět k sobě. Také pomáhá si uvědomit, že pod sebou máte matku zemi a vaše nohy se mění v kořeny, které do ní prorůstají a spojují se s ní. Tato zemnící technika vás vrátí do těla a umožní lepší ochranu.

4. Očista prostoru

Použití vykuřovadel doporučuji jen případě, že daná duše není poutané k místu, které se snažíte očistit. Ona bydlí ve svém domě, možná už několik set let a najednou jí někdo začne vykuřovadlem vyhánět. Dokážete si představit, že by vás někdo vyháněl z vašeho domu? Jaká by byla vaše reakce? Asi byste se bránili, že? Proto vždy s rozumem. Takové spoutané duše je třeba nejprve odvést do světla a až energetické zbytky po jejich přítomnosti vykuřte vhodnou směsí. Použijte kadidlo, palo santo a myrhu. Prostor lze čistit i zvukem tibetských mís, energeticky (Reiki, Shamballa) nebo v meditací přivoláním světla. Pracujte s prostorem jako se živou bytostí.

5. Energetická hygiena

Stejně jako si čistíme tělo, potřebujeme i pravidelně čistit svou energetiku. Při vykuřování domova nezapomeňte očistit i sebe. Vhodná je i meditace, vizualizace světla, vědomé čištění pomocí energetických systémů, jako je Reiki a Shamballa. A v neposlední řadě nesmíme zapomínat na mocné čištění pomocí procházky přírodou a vědomé omytí vodou (ať už doma ve sprše nebo v přírodě).

Co dělat, pokud je doma skutečně duše?

1. Důvěřuj svým pocitům. Není to jen fantazie. Tělo a duše ví.
2. Nevstupuj do strachu. Strach jen posiluje vazbu. Zůstaň v klidu a soustřeď se na světlo. Uzemni se a nastav si hranice.
3. Očisti prostor. Zvuk, světlo, vykuřovadla a jasný záměr pomáhají harmonizovat energii.
4. Zavolej pomoc. Pokud si nejsi jistá, obrať se na někoho zkušeného – médium, průvodce, energetického terapeuta. Duše často potřebují vedení k odchodu. Nezapomeň po obřadu prostor dočistit.
5. Chraň sebe a svůj prostor. Práce se světlem, ochrannými vizualizacemi nebo modlitbou ti může pomoci udržet svůj domov v rovnováze. A pravidelná očista tvého energetického pole a těla sníží pravděpodobnost, že si někoho pozveš domů.

Život s duší v domě není fantazie, ale běžná realita, o které se příliš nemluví. Někdy se nás něco dotkne, aniž bychom si to uvědomili a tělo i psychika vysílají signály, že se něco děje.

Pokud se naučíme pracovat s jemnými energiemi, naslouchat sobě a prostor vnímat jako živý organismus, stáváme se vědomými tvůrci svého domova, bezpečného a klidného místa pro život.

Pokud cítíš, že se tě něco podobného týká, nebo si nejsi jistá, co přesně vnímáš, můžeš se na mě obrátit. Ráda ti pomohu rozlišit, co je tvoje a co není, a najít cestu zpět ke klidu a světlu.